Indie

Do 18. století byly Indie a Borneo jedinými producenty diamantů. Odsud pocházejí také některé velké a slavné diamanty, mezi jinými Koh-i-Noor, Velký Mogul, Orlov nebo modrý Hope. Dnešní význam indických ložisek je však zanedbatelný.
 

Austrálie

Austrálie je jedním z největších světových producentů diamantů. V současné době probíhá těžba v primárním ložisku Argyle na pni s názvem AKl, jenž se nachází v západní Austrálii v oblasti Kimberley (nezaměňovat s Kimberley v Jižní Africe) a podle dostupných informací je to zatím nejproduktivnější důl na světě. V roce 1998 dosáhl důl maxima – vytěžilo se přes 43 milionů karátů diamantů za jediný rok. Jeho vytěžení se odhaduje na rok 2018. Koncentrace diamantů v australských lamproitech je několikanásobně vyšší, než je průměrná koncentrace světových ložisek v kimberlitech. Sopouch AKl obsahuje diamanty v koncentracích až 7 ct na tunu horniny. Z velké části se jedná o levné šperkařské kameny. Vzácně se však vyskytují na tomto ložisku unikátní růžové diamanty, o které je velký zájem, a jsou prodávány zpravidla individuálně na speciálních aukcích.
 

Botswana

Země sousedící s Jihoafrickou republikou vlastní bohatá ložiska diamantů výjimečné kvality. Většina povrchu Botswany je pokryta písečnou pouští. Nález několika diamantů v říčních sedimentech dal podnět k započetí geologického průzkumu, kterým byl objeven nejprve kimberlitový sopouch Orapa (v roce 1967) – dodnes třetí nejproduktivnější důl, a následně v roce 1973 sopouchy Jwaneng a  v roce 1977 Letlhakane, který je již vytěžen. Při otvírce sopouchu Jwaneng bylo nutné mimo jiné přivést vodu potrubím ze vzdálenosti 50 km. Dále byla postavena elektrárna pro zásobování diamantového dolu a města, nově vystaveného uprostřed pouště. Město má veškeré potřebné zázemí a poskytuje ubytovaným pracovníkům nejvyšší míru komfortu možnou uprostřed nehostinné pouště. Důl dnes produkuje přibližně čtvrtinu celkové světové těžby šperkařských diamantů a je druhým nejproduktivnějším dolem současnosti. Pouze méně než 1 procento vytěžených kamenů se nehodí pro šperkařské účely.
Všechny botswanské doly jsou provozovány společností Debswana Diamond Company Ltd. Jedná se o spojení společnosti De Beers a botswanské vlády, stejnými podíly v této společnosti.
 

Rusko

Velmi bohatá jsou i ruská ložiska, z nichž největší byla objevena mezi roky 1954 a 1959. Od té doby vyprodukovaly ruské doly přes 150 milionů karátů diamantů, z toho pětina je vhodná do šperkařství a investic. Diamantonosné sopouchy se nacházejí v Jakutské oblasti na Sibiři. Diamanty obsahují jen některé z několika stovek zdejších kimberlitových sopouchů. Mezi nejznámější patří ložiska Mir a Udačnyj – čtvrtý nejproduktivnější důl světa. Důl Jubilejnyj zabírá osmou příčku. Kameny jsou v průměru větší než v jiných světových ložiscích a jejich kvalita je obvykle dosti vysoká. Asi 37 procent diamantů se hodí pro použití ve šperkařství. Těží za velmi náročných podmínek, teploty místy klesají i několik desítek stupňů pod bod mrazu a půda je zmrzlá až do hloubky 300 metrů, což také výrazně prodražuje celkovou těžbu. Tu ovládá společnost Alrosa, v níž má hlavní vlastnický podíl ruský stát.
 

Jihoafrická republika

Jedny z nejslavnějších diamantových dolů se nacházejí v Jižní Africe, kde také na sklonku 19. století vypukla diamantová horečka.
Příběh diamantů v JAR začíná v roce 1866, kdy si farmář Schalk van Niekerk povšiml v rukou patnáctiletého chlapce ze sousedství třpytivého kamínku. Kámen dostal jméno Eureka, nyní je vystaven v muzeu v Kimberley a váží přes 21 karátů.
V roce 1869 přišel další objev - krásný diamant o váze 83,5 karátu, který dostal jméno Hvězda Jižní Afriky. Právě on rozpoutal diamantovou horečku. Během několika málo let byly objeveny důležité výchozy diamantonosných kimberlitů - Jagersfontein v srpnu 1870, následovaly Dutoitspan v září 1870, Bultfontein počátkem roku 1871, De Beers na jaře 1871, Kimberley v červenci 1871, Wesselton v září 1890, Premier v roce 1896 a jako jeden z posledních Finsch v roce 1965. V současné době je nejproduktivnějším dolem v JAR kimberlit nazvaný Finsch – desátý nejproduktivnější důl světa, jenž byl objeven jako poslední. Některá ložiska byla definitivně uzavřena (Jagersfontein, Kimberley), jiná pokračují v těžbě dodnes (Dutoitspan aj.). Produktivita kimberlitů v JAR se pohybuje okolo 1 ct diamantu na 1 tunu vytěžené horniny. Mnoho kamenů je velmi kvalitních. V jihoafrických dolech byl nalezen například největší dosud nalezený surový diamant - Cullinan, který vážil v surovém stavu přes 3000 ct.
 

Kanada

Nejmladším velkým ložiskem diamantů jsou doly Diavik (6. nejproduktivnější na světě, připravující se na hlubinnou těžbu) a Ekati (7. nejproduktivnější důl světa), oba ležící na severu Kanady. V roce 1985 nalezli geologové Chuck Fipke a Stewan Blusson v po většinu roku zamrzlé severokanadské oblasti Lac de Gras těžké minerály, které indikují přítomnost diamantonosných kimberlitů. Následný podrobný průzkum prokázal přítomnost kimberlitového sopouchu s obsahem diamantů velmi dobré šperkařské kvality. Následovala výstavba dolu a v roce 1999 začala těžba. Majoritní vlastník, firma BHP Diamonds Inc., uvádí na trh pouze kameny vysoké kvality broušené přímo v Kanadě. Každý diamant z Ekati musí mít hmotnost minimálně 0,30 ct a je dodáván spolu se třemi certifikáty: certifikátem o pravosti a kvalitě od American Gem Society Laboratories (AGS), certifikátem vlády kanadského Severozápadního teritoria potvrzujícím, že diamant je kanadského původu, a nakonec firemním certifikátem zaručujícím, že kámen pochází z dolu Ekati. Životnost dolu se odhaduje na 25 let. tj. do roku 2023. Zajímavostí je, že důl je po zemi přístupný pouze v zimě po zamrzlém terénu.
 

Angola

Devátým nejvýkonnějším dolem je Důl Catoca v Angole. Byl založen teprve v roce 1997 a jeho produkce neustále stoupá. V roce 2007 těžil již 6,1 miliónů karátů ročně.
 

Namibie

Neobyvatelné pobřeží Namibie bylo námořníky odedávna nazýváno „Pobřeží koster". Dlouho však nikdo netušil, že právě pod písky tohoto pobřeží jsou ukryty vysoké koncentrace kvalitních diamantů.
Těžba v této oblasti je velmi obtížná. V první řadě je nutno odstranit několik metrů mocné sedimenty, jež žádné diamanty neobsahují. Vytěžená skrývka je použita na budování až 20 m vysokých příbřežních valů. Těžbu provázejí striktní bezpečnostní opatření: žádné zařízení (rypadla, nákladní vozy, úpravnické stroje), které bylo jednou vpuštěno dovnitř diamantonosné oblasti, ji nesmí nikdy opustit, jelikož kompletní prohlídka strojů opouštějících území či případná ztráta kamenů by byla dražší, než je cena stroje, který je ponechán uvnitř. Rovněž hranice území jak směrem do vnitrozemí, tak směrem do oceánu jsou velmi přísně patrolovány.
Skutečnost, že diamanty usazené v příbřežních sedimentech vykonaly extrémně dlouhý transport, se projevila ve vynikajícím vytřídění kamenů. Transport přečkaly jen kameny nejvyšší kvality. Ostatní byly cestou dlouhou stovky
kilometrů za neustálého omílání s dalšími složkami usazenin zničeny. Výsledkem je, že 95 procent těžených kamenů je šperkařské kvality.
 

Další světová ložiska

V Africe se diamanty vyskytují a těží v řadě dalších zemí - v Lesothu, Zairu, Tanzanii, Středoafrické republice, dále na sever v rovníkové Africe jsou to Ghana, Pobřeží slonoviny, Burkina Faso, Guinea, Libérie a Sierra Leone.

Celkově světová těžba surových diamantů přesahuje 100 miliónů karátů ročně. Z toho asi 80 procent jsou průmyslové diamanty a asi 20 procent šperkařské kameny. De Beers těží ve 20 dolech na jihu Afriky celkem asi 30 miliónů karátů, které tvoří asi 40 procent hodnoty světové produkce.